Slavia Praha - Sigma Olomouc 3:0

Report z utkání - autor Katrin SKS

Julkovo pozdní odpoledne

Když jsem se v pondělí, ještě plna čerstvých zážitků z Brna (rozuměj nasraná jak hipík před posekanym polem, na němž nedávno byla kukuřice), rozhodovala, kterej že to ze dvou zápasů v tomhle tejdnu si dám naživo, bylo to fakt dilema rovnající se volbě oděvu na maturitní ples. Kdo to zná, ten si to představí, koho to teprve čeká, aspoň bude vědět, jak těžký váhání to bylo. Ázerské Karavany nebo Olomoucké tvarůžky s Petrželkou?

Jelikož Karavanů jsem počátkem srpna viděla v Doupovských Horách víc než dost, můj oblíbený barman je z Arménie (jejíž vztah k Azerbajdžánu je zhruba obdobný našemu vztahu ke Spartě), pracovala jsem s imigrantkou z Baku, mezi níž a Košťálem byl pouze jeden rozdíl, a sice, že zatímco Košťál nasere průměrnýho člověka každej 2-3. den, ona měla „ordinační hodiny“ denně mezi 9:00-15:00, a vůbec mi ten Karvan přišel takovej celej nazdárkovskej a pro „investici do zábavy“ zcela nevhodnej, zvítězila Sigma, která aspoň slibovala atraktivní diváckou kulisu a náboj. Navíc, díky tomu, že nás ČT konečně oblažila svým nezájmem, se hrálo v ideální čas…

Nejdřív jsme měli jet v počtu 4 lidi, z čehož 2 odřekli. Nicméně sehnali se další 2 ke kterým v neděli ráno přibyl ještě třetí. Čili nás bylo 5. Z toho odřekl 1 a nedostavili se 2, načež byl s hodinovým zpožděním nakonec sehnán ještě jeden dobrovolník, abychom byli v počtu alespoň tří hlav, a náhradní vůz za Cécile-Therése (který jsem našla odložen v garáži), vyšší třídy, a tedy větší palivový Otesánek, nás nevysál z úspor jak berňák. Moje vozítko totiž nějak nerozchodilo tu cestu z Brna (resp. od dálnice), a teď nějak nemůže na nohy. Komu to přijde složité, ve zkratce shrnu: Lidi jsou idioti, který nevědi, co chtěj a zasloužej něčim trefit. Moje kára je hotová, půjčená žere jak zjednaná, ještěže jsme aspoň 3, jináč bysme se nedoplatili.

Cesta probíhá v pohodě, zdoláme serpentiny ze Smíchova, zaparkujeme, a tradá pro lupeny! U vstupu vometá takovej fešnej kozlík, co chce vidět mojí tašku (narozdíl od Brna se mi v ní nehrabe) a prošacuje mě, přes mou jasně vznesenou žádost pouze jednou, vyfasujeme Poločas, přispěju děckám do čepičky na prskavky (což byste měli všichni, kdo máte možnost), a frčíme si to na obvyklé místo za branku.

Po chvíli zevlování, vočumování, čekování a dalších nezbytnejch úkonech se 1 dobrovolník odebírá zajistit občerstvení. Pohledem na flagfu vyvedenou v jazyce našich severních sousedů zjišťuji, že dnešní zápas navštívili přátelé našeho tvrdého jádra z Wałbrzychu. Po chvíli se polští rošťáci v doprovodu našich zlobivců, dostavují do míst, kde se pohybujeme. Prohodíme pár slov s jedním pražským uličníkem, dozvídáme se, že stejně zaměření protivníci z Olomouce měli asi na nedělní večer jiné plány než si nechat jet dát výjimečně přes čumák do Prahy, je mi nabídnuto, že s nimi mohu jít někdy potrápit hostující zlobivá děvčata, což odmítám, jelikož  dozajista nepůjde o „kroužek mladých diplomatů“, kde se učí, jak co vokecat J. Ale týpek stejně nejspíš dělal jen takovej humor – děvčata se přece neperou…

Po většinu 1.poločasu to vypadá, jakoby ultras pořádali s hools závody v mlčení, takže čest našich tribun zachraňují odboráři z hořejšího patra s pár Vikingy, jejichž buben byl sice dobrým impulsem pro fandění, nicméně dost se v rytmu často opožďujícím oproti dlaním, čili kontraproduktivním. Ovšem, já jsem zaujatej člověk, co opravdu nemusí poslouchat mlácení do bubnu celej zápas. Spíš jsem pro to, dát lidem bubnem rytmus, a nechat je to vytleskat samotný. Naštěstí do 30.minuty svítilo na ukazateli skóre 2:0 – oba góly dal Julek (Julián, Pavel Fořt) oblíbený pro svůj příkladný antisparťanský „pohled na věc“, hra byla „svižně akční“, a tedy i v hledišti se z nezúčastněných pozorovatelů začíná stávat aktivní support.

Pro Juliánovy 2 zásahy byla pouze 2 logická vysvětlení:

1)  U Fořtů zařízli černýho kohouta a namalovali jeho krví  na podlahu nějaký čarovný woodoo klikyháky kolem Pavlovejch trenyrek, nebo

2)  Vlivem působení jakési paranormální aktivity došlo k ojedinělým paranormálním jevům.

Stejnou paranormální aktivitou byla zřejmě ovlivněna i tabule, která se evidentně přenesla v čase, neboť ke všeobecnému veselí, ukazovala skóre zřejmě z jiného zápasu. Oznamovala nám skóre 2:1 ve 41.minutě.  Jelikož je cedule těžce ovlivnitelná  primitivním africkým náboženstvím a zlé démony zcela jistě odrazuje svými žárovičkami, volím jako jasnou možnost Julkova procitnutí bé.

Na začátku druhé půle samozřejmě fotím choreografii, která je vidět strááášně blbě. Ovšem může za to moje pozice dole pod ním. Rovněž se druhou půli o poznání lépe fandí, přidáváme choreo s dresy SKS a KSG (Górnik), nechybí ani „červenobílá bojová síla“… Nechybí ani mnou tak milovaný buben… J Kolem panuje všeobecné veselí, pomalu startují první války s již nepotřebným choreem, vzduchem létají zmuchlané papírové dresy, papírových čtverečků létá kolem víc, než se jich vycucalo na Czechteku za celej tejden…

Do sítě pojednou míří míč po střele Lukáše Jarolíma, a je to 3:0 pro nás. Pánům Kubíčkovi s Petrželou se protáhly obličeje, Hanácká kyselka zkysla tak, že po zkoušce lakmusovým papírkem jí nedoporučuje hlavní hygienik Moravskoslezského kraje ani pro vývoz mimo země EU, a pyšně smradlavé syrečky si ze zoufalství dávali přezdívky jako „Pierre Cardin“ či „Coco Chanell“… Šťastný střelec si musí na ovace počkat, jelikož zrovna odchází střídat paranormální Julek, který díky svým dvěma paranormálním gólům dohnal v tabulce střelců dočasného paraplegika Kaliče, a stadionem se rozléhá obligátní „Fořt, Fořt, Pavel Fořt“. Pak se vyvolá i Lukáš. Pokračuje hromadná bitva se čtverečky. Co chvíli odněkud přiletí chuchvalec, co se vám těsně před hlavou rozletí na stovky malých papírových čtverečků… Po zbytek zápasu se pokračuje v nastoleném trendu jak na hřišti, tak v hledišti, takže nakonec již naše chlapce vytleskáváme zaslouženým „hoši děkujem“. Po hvizdu sudího tentokráte hoši na děkovačku nezapomínají. Spokojenost největší…!

Večer mě ještě potěší Sparta, neboť opět dokáže celému národu, že do vrcholovýho fotbalu pasuje asi tak, jako bodlák do svatební kytice nebo rudý kecky na funus. Sivokovi ani toto kolo bohužel nikdo nohy nezlomil, ale aspoň se „Vládci Prahy“ řádně protáhnul obličej do polohy „A za metro se platí, jó? Já nejsem odsud…“, a zbytku stáda „úspěšná šňůra“. Bohužel, pasáčovi vepřů Grigovi se to asi krátí, tak si Spartu vychutnávejme plnými doušky, dokud můžeme. Zawsze i wszedzie, Sparta zajebana bedzie (zavše a všendže Sparta zajebaná bendže – obšlehnuto od chuligánů, říkejte mi Plagiátor J).