Přinášíme Vám první původní rozhovor na našem webu. Není to žádný hráč ani funkcionář, ale hokejovým fanouškům velmi dobře známý "Maruška z kostky" alias maskot HC Slavia filmový a divadelní herec Jiří Maria Sieber.

 

 

Jak si se dostal na "kostku"?

Prvotní impuls byl v roce 2004, kdy se blížilo play-off Slavia-Zlín. Manžel moderátorky TV PRIMA Ivy Lecké dostal nápad s "Vyháněním do Zlína" a hledal představitele Slavie. Doma řekl, že hledá herce, velkého, zlého, odpudivého, hromotluckého chlapa. Iva, která mě znala ze soutěže moderátorů TV PRIMA APLAUS, mu hned řekla, ať zavolá Maruškovi. On však nechtěl, prý je to trapný, protože na to natáčení měl málo peněz a třeba bych se mohl urazit.

Šel tedy do castingové agentury Mirky Hyžíkové, kde zopakoval svojí představu zlého Slávisty. Mirka se chvíli zamyslela, pak řekla, jednoho tady mám, ten by se Vám přesně hodil, a vytáhla z databáze mojí fotku. Takže mi zavolali a já jsem to natočil.

Pak jsem natočil "kostku" pro Mistrovství světa v hokeji 2004, Pak "kostku" pro stadion v Pardubicích (tam hraju rozhodčího) a pak konečně "kostku" pro Slávii na rok 2005. Pak mi řekli, zda bych nechtěl být maskotem. Podepsal jsem tedy smlouvu a vstoupil do Sazka-Areny.

Tam jsem prožil velký šok. Já jsem tu "kostku" natočil a zapomněl na to. Když jsem však vstoupil na stadion, tak teprve jsem si uvědomil, co jsem udělal a že oni to na každém zápase vysílají. Já jsem to vůbec nevěděl.

 

Je pro Tebe Slavie už něco víc než jen práce?

Určitě, já bydlím v Mostě a když si mě produkce "kostky" pozve a zaplatí, tak přijedu a hraju v "kostce". Když jsem však mezi Vámi, FAN KLUBEM HC Slavia, v hledišti, tak to mě z "kostky" nikdo nepozval a neplatí. To znamená, že na zápasy jezdím sám, zadarmo, protože tak nějak cítím, že já, Váš maskot, mám být s Vámi a se svým týmem.

 

Netáhne tě to spis do Litvínova? Chodil si na hokej i dříve?

Z Litvínova pocházím a do Litvínova mě to samozřejmě i táhne. Než jsem vzal práci maskota HC Slavia, tak jsem o tom velmi dlouho přemýšlel, vnitřně jsem se s tím musel  vyrovnat.

 

40 let svého života jsem žil v Litvínově a tak jsem tam také chodil na hokej. Pamatuji zlatou éru Hlinky a Bubly na ledě. Chodil jsem na jižní tribunu a mnohokrát jsem si tam vyřval hlasivky, ale to bylo již před třiceti lety.

 

Takže jsi i ty, stejně jako Vláďa Růžička, na Slavii "přestoupil"?

Ano, to je to správné slovo, přestoupil, ale srdce mám pořád v Litvínově.

Měl jsem strach, jak budu snášet první zápas Slávia-Litvínov dne 7.10.2005, nakonec jsem ho prožíval v Africe na letišti. Někdo totiž zavolal na Ruzyň, že je tam bomba a naše letadlo se vrátilo ze startovací dráhy zpátky na stojánku. 6 hodin jsme pak čekali na letišti v Tunisu a odlétali jsme až ve 21 hodin, to už bylo po hokeji. Slávia vyhrála 4:1, takže Litvínovu ani ta "bomba" nepomohla.

 

Jaký je tvůj nejoblíbenější hráč?

Ivan Hlinka

 

Znáš se s někým osobně?

Neznám.

 

Ty se věnuješ nějakému sportu?

Já ne, ale moje maminka Jaroslava Sieberová, byla velmi úspěšný reprezentant v lukostřelbě. Byla třetí v Evropě a čtvrtá ve světě, dostala dokonce titul Mistr sportu.

 

Máš nějaký osobní zážitek ze sportu?

Spíše jako divák, ale neuvěřitelný. Minulý rok bylo Mistrovství Evropy ve fotbale v Portugalsku. Fanoušci byli na Staromáku a fandili našemu mužstvu. Já jsem v té době hrál v Národním divadle v opeře Kráska a zvíře. Po generálce nám technici stáhli projekční oponu a promítli na ní přímý televizní přenos fotbalu. My jsme seděli v hledišti Národního divadla, kolem všechno to zlato a národní historie a koukali na fotbalisty na jevišti. Takže jsme herci z Národního divadla fandili v Národním divadle našim národním fotbalistům.

 

Ještě ke Slavii a hokeji, jak sis na Sazka Arenu a Slavii zvykl?
Ze začátku jsem měl velké obavy z neznámého prostředí a vlastně jsem nikoho neznal. Myslím si, že mě už fanoušci přijali za svého. Mám radost, když se ke mě hlásí, když mi dávají najevo, že jsou rádi, že jsem, jako jejich maskot, s nimi na stadioně. Jsem herec, tak se z toho snažím udělat trochu šou, bavit lidi, už si troufnu i provokovat soupeře. Když diváci na tu mojí hru přistoupí, pak to všechny baví. Nemusí se na mě koukat jako na nějakou televizní hvězdu. S každým si rád popovídám, každý si na mě může šáhnout pro štěstí, vyfotit se se mnou. Nemusejí se mě bát, já jenom zle vypadám, ale v jádru jsem velmi hodný člověk.
 

Řekni nám něco o své profesi, vím, ze nejen hraješ, ale i podnikáš.

Dokonce máš i vojenské muzeum. Jak se to dá všechno stíhat??

Já jsem si prošel dosti složitou cestou. S hraním jsem začal na Lidové škole umění v Litvínově. Pak jsem se v České lípě vyučil automechanikem. Po vojně jsem devět let řídil lokomotivy a přitom jsem dálkově vystudoval tři konzervatoře, takže mám absolutorium v oborech; divadelní režie a dramaturgie; moderování a tvorba uměleckých pořadů; divadelní herectví. Pak jsem začal hrát v Městském divadle v Mostě, kde jsem působil 12 let. Zároveň jsem po revoluci začal podnikat. Nejprve jako protikuřácká poradna, obchodoval jsem s nábytkem a již 14 let se věnuji realitám, vlastním Mosteckou realitní a bytovou agenturu s.r.o.. No a ve volném čase se věnuji mému koníčku, vojenské technice, zbraním a vojenské historii. Protože žiji v oblasti bývalých Sudet, založil jsem Válečné muzeum Sudety. Zakládat soukromé muzeum je šíleně náročné. Stojí mě to mnoho práce, času a hlavně peněz, ale jednou po mě něco zůstane, vytvořím muzeum, kam budou lidé chodit. Jo, a ještě ve volných chvílích se již tři roky věnuji svým internetovým stránkám www.castingoveagentury.cz, kde se snažím pomáhat umělcům s jejich uplatněním u filmu a v reklamách.

 

Co je pro tebe priorita, hraní nebo podnikání. Jaký máš další cíle v hraní, ambice?

Pochopil jsem, že se nedá stíhat všechno, tak jsem realitní agenturu přenechal manželce a dceři, najmul jsem si ředitele a snažím se realitám již nevěnovat. Veškeré své úsilí tedy věnuji herectví. Po dvanácti letech jsem byl z mosteckého divadla vyhozen bývalým agentem StB Vlastimilem Novákem.

Začínal jsem tedy ve čtyřiceti letech, jako absolutně neznámý člověk, v Praze. Hrál jsem v televizních reklamách a pak i ve filmech. Hraní se chci maximálně věnovat, nezáleží to na mě, ale na lidech, kteří mě obsadí do svých projektů. Spíše než film mě však láká divadlo.

 

Co je pro tebe největší úspěch v oblasti hraní?

Jednoznačně mé účinkování v Národním divadle. Vždy když jsem chodil okolo Zlaté kapličky, tak jsem si říkal, že já tam jednou budu hrát, že oni to ještě nevědí, ale já to vím, že tam budu hrát. Když mi pak zavolal Petr Forman, že mě chce do opery Kráska a zvíře v Národním divadle, byl to velký šok. U filmu pak, když jsem hrál Ulrich Grafa v životopisném filmu o Adolfu Hitlerovi, Kořeny zla. Graf byl mnichovský řezník a boxer a Hitlerův osobní bodyguard. Pro mne, majitele Válečného muzea Sudety, bylo velice zvláštní, prožít dvanáct natáčecích dní po boku lidí, kteří hráli zakladatele NSDAP.

 

A nějaká veselá příhoda z natáčení by nebyla?

Veselá není, ale zvláštní určitě, když jsem se poprvé setkal s Brucem Willisem ve filmu Hartova válka. Natáčeli jsme scénu ve vězení, on vězeň, já bachař a oba jsme měli odcházet směrem na kameru. Willis to zvoral a šel opačně, srazili jsme se, pochopil to, omluvil se mi a točili jsme dál. Takže jsem asi jediný český herec, který může říct, že mu Bruce Willis zkazil záběr.

 

 

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho zdaru ve všech oblastech Tvého působení.

jirkku

 

 

Pokud chcete vidět Marušku v akci, zde jsou všechny scénky ke stažení. Nebo navštivte web www.jmsieber.cz

 

 

HOME

 

 

 

Foto

z hokeje

ZDE