3. část

Konstanta, fotbal

Po večeru stráveném v Bukurešti jsme se v sobotu ráno přesunuli do Konstanty, kde se večer hrál kvalifikační zápas Rumunsko - Česko. Jak dopadl, všichni víme:-(

Cesta vlakem do Konstanty (největší rumunský přístav, pře 300 tis. obyvatel) trvala necelé tři hodiny, měli jsme pěkné kupé pouze pro sebe, takže opět pohodlí.

Opět jsme pokukovali po okolní přírodě, která se dost změnila oproti cestě přes Karpaty. Taky jsme míjeli obrovský Dunaj, který už si to mířil do Delty, vypadal spíš jako jezero - obr. Konstanta10.

V půlce cesty naše kupé navštívil "gang" zhruba sedmiletých spratků, které zaujal Šmotův papírovej pytlík z Mekáče, v mžiku ho celý rozebrali a když zjistili, že je prázdny, tak i roztrhali. Potom se vrhli na mě nebo lépe řečeno na můj lovečák, takže zatímco já si chránil mobil a i celý batoh, tak lovečák nenávratně zmizel, radši jsem ho ani nebránil... po mírném šoku jsme si začali říkat, co přijde jako další ukázka rumunské pohostinnosti, naštěstí už bylo vše OK.

Po výstupu na nádraží jsem měli v plánu odjet do Mamaii, což je letovisko asi 7 km od Konstanty, kam jezdí normální MHD. Zastávka byla hned vedle, tak jsme si šli pro lístky, ty se nakonec prodávali až v buse, který akorát vyjížděl. Zde jsme zažili další ale zároveň poslední nemilou událost, kdy jsme o něco přišli, tedy vlastně Martin. V buse jsem šel od řidiče až do zadu, kde byla volná místa a jedno držel pro Martina který se prodíral mezi nastoupivšími tak neštastně, že ho to stálo v přepočtu na naše asi 500,- Kč šikovně vytažených z jeho kapsy. Po tomto incidentu jsem se zařekli, že do rumunsky MHD už nevlezeme a taky to dodrželi, taxíky tu nebyly vůbec drahé (1 km zhruba 10 Kč).

Po krátké cestě Konstancí jsme dojeli do Mamaii, kde jsme se ubytovali a odpoledne vyrazili zase do města na fotbal včetně prohlídky města. Tu jsme nakonec dost zkrátili tím, že jsme taxikářovi řekli, ať nás chvíli povozí po centru a po přístavu a pak hodí ke stadiónů. Naše okružní jízda skončila asi po půl hodině u stadiónu a přišla nás asi na 300,- Kč. Hlavně nám ušetřila dost času i sil.

U stadiónu ještě skoro nikdo nebyl, tak jsme se vydali o kus dál někam do hospody, tady nastal trochu problém, že v okolí žádná nebyla. Potkali jsme i pár českých fanoušků řešící podobný problém. Nakonec jsme zakotvili v jedné kavárně, dali si točený Tuborg, ale když nevařili, přemístili jsme se do útulného Irish Pubu, kde vydrželi až do zápasu. Venku už byla slyšet předzápasová atmosféra, lidí přibilo a auta nešetřila klaksony. Asi hodinku před zápasem jsme opět skočili do tága a zamířili je stadionu.

Tam už to jen vřelo, my hezky nenápadně obešli celý slaďák, který nese jméno Gheorghe Hagiho a má kapacitu 15 tisíc a zamířili do našeho sektoru, kde mohlo být tak 300 - 400 Čechů. Nálada byla skvělá a všichni se těšili na výhru. No během zápasu postupně klesala až na bod mrazu a naše myšlenky už směřovaly na další akce v Rumunsku, protože jsme ještě pár dní zůstávali.

Atmosféra na stadionu byla bouřlivá, Rumuni si to náležitě užívali, skoro každý měl jednu sparťanskou vlajku a mával o106. Snažil jsem se taky dost fotit, ale prostředí bylo v nezvyklé tmě, světla stačily jen tak tak osvětlit hrací plochu, v hledišti byla tma jak pytli.

Občerstvení bylo vyřešeno jedním stánkem, kde bylo jen nealko přelévané z plastových 0,5 l lahví do kelímků, např. Cola za 40,- Kč. O přestávce vznikla menší vřava, když jim došly kelímky a odmítli prodávat pití jen v těch plastových lahví, protože několik našinců házelo láhve na tartan.

Po zápase jsme byli celkem bez problému vpuštěni mezi natěšený Rumuny, i pro tento případ jsme dresy nechali doma využili naše oblečení ve stylu "průměrný Rumun". Takto inkognito jsme chytli první taxi a pelášili na hotel do Mamai. O pobytu tam v další části.

Video z hlediště stahujte ZDE (nástup) a ZDE (po 1. rumunským gólu)